Smíchovská synagoga

Smíchovská synagoga byla postavena roku 1863 a její tehdejší exteriér byl novorománský, zatímco interiérem odkazovala k maurskému slohu. Prostředky na její výstavbu věnoval obci tehdejší smíchovský starosta a zakladatel nedaleké vagónky Franz Ringhoffer (toho jména druhý, titul barona získal až později). Smíchovská židovská obec se hlásila k reformnímu ritu, a proto bylo součástí inventáře její synagogy harmonium a později i varhany.
Od 20. let dvacátého století hledala smíchovská obec pozemek pro stavbu nové synagogy, ale jelikož žádný vhodný nezískala, rozhodla se nakonec pro přebudování synagogy stávající. Ta tak díky moderní puristické přestavbě podle návrhu architekta Leopolda Ehrmanna získala v roce 1931 funkcionalistický vnější vzhled (vnitřní výzdoba byla zřejmě secesní).
V roce 1941, deset let po přestavbě, zřídila nacistická správa v synagoze sklad konfiskovaného majetku. Po druhé světové válce smíchovská židovská obec již nebyla obnovena a z její synagogy se v 50. letech 20. století stal sklad blízké továrny Tatra Smíchov. Tento způsob užívání ani související stavební zásahy (zalití podlahy betonem, přestropování, zbudování výtahu) budově nesvědčily a v roce 1986 bylo dokonce rozhodnuto o její demolici, které se však podařilo zabránit zařazením budovy na seznam památek.
Po sametové revoluci, v roce 1990, se synagoga stala majetkem pražské židovské obce, která ji roku 1998 pronajala Židovskému muzeu v Praze. V následujících pěti letech byla smíchovská synagoga kompletně zrestaurována a muzeum nyní její prostory využívá jako archiv a studovnu. Uvnitř synagogy byla k tomuto účelu zbudována samonosná konstrukce, která nikterak nezasahuje do obnovené výzdoby interiéru.